DISCOGRAPHY
Burzum "Fallen" 2011
Byelobog Productions
Česky: Seznam skladeb
[Translated by Wolf]
- Ze světového stromu (úvod)
- Padám
- Padlý
- Šílenství
- Každému, co jeho jest
- Poselství
- Do Helu a zase zpět (závěr)
Ze světového stromu (úvod)
[instrumentálka]
Padám
Vysoko nahoře stojím v čase;
v zelené, krásné a teplé,
silné koruně stromu, v bílých oblacích,
obklopen pár krásnými a přátelskými.
Padám.
Až dolů.
Vysoko nahoře stojím v čase;
na vrcholku koruny světového stromu.
Až z té výšky padám z času;
dolů do bezedna, prázdnoty a mimo čas.
Kůra stromu mění se v pádu.
Větve a haluze, listí a ořechy,
vedle mě letí úžasnou rychlosti.
Kořeny a země se blíží.
Můj čas mizí kamsi pryč.
Do smrti, ze smrti.
Do života, ze života.
Dolů a přes řeku,
jež nikde nepramení.
Do temnoty, z temnoty;
do chladu, z chladu.
Skrze čas, mimo čas;
tam, kde se božstva usmívají.
Popíjím z řeky zapomnění,
nesmáčen vesluji přes řeku nenávisti;
plavím se po větru,
až na konec, k počátku a smyslu božských sil.
Padlý
Přijď, smrti, drahá smrti;
dej mi odpověď na všechny hádanky,
dej mi klíč a čarovnou hůl,
rozvaž uzly světa.
Proč ve smrti, můj příteli, a pouze ve smrti?
Proč se noříš v řeku zapomnění?
Proč v temnotě, můj příteli, a pouze v temnotě,
hledáš přátelské teplo světla?
Nech mne otevřít tu zavřenou místnost,
nech mne vyrýt runy skryté,
nech mne proklát mým kopím,
chladné srdce trolla.
Proč ve smrti, můj příteli, a pouze ve smrti?
Proč se noříš v řeku zapomnění?
Proč v temnotě, můj příteli, a pouze v temnotě,
hledáš přátelské teplo světla?
První tu byla smrt.
Zapomnění vždy vítězí.
Temnota zrodila světlo.
Co ještě chceš vědět?
Smrti, drahá smrti! Smrti, má smrti!
Zmocnilo se mne zapomnění.
Navždy mne obklopila temnota.
Co ještě mohu vědět?
Přijď, smrti, drahá smrti;
dej mi odpověď na všechny hádanky,
dej mi klíč a čarovnou hůl,
odemkni zavřené dveře světa.
První tu byla smrt.
Zapomnění vždy vítězí.
Temnota zrodila světlo.
Co ještě chceš vědět?
Smrti, drahá smrti! Smrti, má smrti!
Zmocnilo se mne zapomnění.
Navždy mne obklopila temnota.
Co ještě mohu vědět?
Šílenství
Vyděšená postava ve stínech,
otrhaná a zbědovaná, přesto krásná a bohatá,
vystrašená a zkroucená, avšak žádná ubožačka;
skrývá se, jak nejlépe umí.
Nenáviděna většinou,
avšak milována nejlepšími.
S potěšením cestuje dlouho a daleko,
kráčí sama, bosá ve špíně,
po cestách nepoužívaných, po zarostlých stezkách,
ve zvířecích stopách a po nebezpečných doupatech.
Vzhůru, až na okraj nebe
vynáší vědra naplněná šílenstvím.
Nebe se otřásá, když přichází ona;
stádo ovcí končí svůj chvalozpěv.
Světlé vlasy, okouzlující úsměvy,
pohled modrých očí za jejím šálem,
kůže bílá jako mléko, zuby bílé jako křída.
Její smích většině z nás nahání strach.
Každému, co jeho jest
Jdu za svým koněm do lesa.
Krvácím; zbrocen vlastní krví.
Nohy těžknou a těžknou;
stehnem smýká bolest.
Kalhoty jako ze sádry
na mých nohou, kde zaschla krev.
Padám, ale znovu vstávám.
Potácím se, kulhám, klopýtám, padám.
Můj lov končí, na vlhkém mechu
u opuštěného břehu měsíčního jezera.
Opuštěného břehu měsíčního jezera.
Opuštěného břehu měsíčního jezera.
Proč musím svůj osud pokoušet znovu a znovu?
Proč musím zapomenout bolest, když se jizva hojí?
Proč si musím zvyknout na zničené tělo?
Proč musím zapomenout, kde naposled jsem pad?
Proč musím zapomenout? Proč musím zapomenout?
Proč musím tu starou bolest cítit znova (a znova a znova...)?
Jednou, tentokrát, už nemohu znovu vstát.
Zůstávám tam, na vlhkém mechu, sám a umírám.
Nemohu vstát a vlastně ani nechci.
Měsíc se zrcadlí na hladině jezera a na mne mrká.
Měsíc na mne mrká.
Měsíc na mne mrká.
Světlo sílí.
Měsíční bohyně přichází mi vstříc.
Už mi není zima.
Zahřívá mne měsíční svit.
Proč musím svůj osud pokoušet znovu a znovu?
Proč musím zapomenout bolest, když se jizva hojí?
Proč si musím zvyknout na zničené tělo?
Proč musím zapomenout, kde naposled jsem pad?
Proč musím zapomenout? Proč musím zapomenout?
Proč musím tu starou bolest cítit znova (a znova a znova...)?
Už mi není zima.
Zahřívá mne měsíční svit.
Už mi není zima.
Zahřívá mne měsíční svit.
Poselství
Nechť šíp letí od boha k bohu,
přes celý bílý svět.
Nechť je šíp vyslán od domu k domu,
k celému našemu duchovnímu rodu.
Ke každému dítěti božského rodu.
Ke každému duchovnímu člověku.
Nastal čas sekery a čas šípu.
Nastal čas kopí a čas meče.
Chop se své zbroje a helmy.
Chop se svého štítu a meče.
Bohové minulosti povstávají,
z paměti božské krve.
Netknuti. Neposkvrněni.
Rudé zlato Ásgardu. Oni jsou stále zde!
Slyšte, jak Gjallarhorn volá
ke všemu duchovnímu lidu.
Slyšte, jak vítr skučí;
duchové ze země minulosti.
Dobří duchové z hlubin mysli,
nikdy nedotčeni pouštním bohem,
ze starého zřídla země předků,
ze starého zřídla Urdiny.
Krásné valkýry. Vpřed za krále a zemi předků.
Praví einherjové. Shromážděte se k boji v duchovní zemi.
Králova gardo. Vpřed za naši krev a všechnu naši půdu.
Armádo, vpřed! Armádo, na pochod!
Nechť šíp letí od boha k bohu,
přes celý bílý svět.
Nechť je šíp vyslán od domu k domu,
k celému našemu duchovnímu rodu.
Bohové minulosti povstávají,
z paměti božské krve.
Netknuti. Neposkvrněni.
Rudé zlato Ásgardu. My jsme stále zde!
Dobří duchové z hlubin mysli,
nikdy nedotčeni pouštním bohem,
ze starého zřídla země předků,
ze starého zřídla Urdiny.
Pobijte zbabělý zástup nepřátel;
jotuny a tlupy trollů,
hladovou a zpívající chátru.
Nechť jejich krev zúrodní naši půdu.
Do Helu a zase zpět (závěr)
[instrumentálka]